Brzké stmívání, lezavý chlad a mráz, křupavý sníh, teplo z hřejících kamen, pečení cukroví s puštěnými koledami, milý čas s rodinou? Noooo…. Tak to opravdu NEBYLO.

Zato nás čekalo pěkné vedro, konec školního roku, bitva se štěnicemi, návštěva jiné komunity v Kazembe, z čehož se vyklubala prima dovča s výlety do divoké zambijské přírody, dále pět a půl hodiny v kostele během štědrovečerní mše – prostě slavení Vánoc tak trochu jinak…

Začněme ale hezky pěkně popořádku. V prvním týdnu prosince skončila škola. Na závěr byla různá vystoupení a školní jarmark. Studenti kromě jídla nebo třeba gumiček a sponek do vlasů prodávali roztomilá štěňátka 😁. Takže začaly prázdniny, hurá. Děti mě ale ujistily, že pro ně znamenají akorát tak práci na poli a na zahradě… No minimálně mně se práce omezila, nechodím teď každý den do školy a mám tudíž volnější dopoledne.
Kromě toho se ke mně bohužel na začátku prosince nastěhovali nechtění nájemníci – štěnice. Což znamenalo spoustu kousanců a svědění, takže uklízení a vyklízení pokoje, sprejování nějakým jedem proti nim, praní, žehlení atd… A to stále dokola. Započatá válka ještě neskončila, snad bude brzy vítězství naše.

Na cestách

Třetí prosincový týden jsme s Terezkou strávily na severu v největší zambijské vesnici – Kazembe. Odjely jsme sem s naší komunitou na společnou duchovní obnovu tří komunit (Mansa, Kazembe a Lufubu). A pak jsme tu zůstaly týden a podnikaly všemožné výlety s místními salesiány nebo mládeží. Byly jsme v kajaku na řece Luapula – projížděly jsme přes lagunu plnou rozkvetlých fialových leknínů a dojely až na břeh Demokratické republiky Kongo (připadaly jsme si skoro jako objevitelé 😁). Další den nás čekal výlet k Ntumbachushi [Ntumbačuši] vodopádům, kde jsme se samozřejmě koupaly, taky jsme se byly koupat v řece nebo v jezeře Mweru u městečka Kashikishi [Kašikiši]. Sem jsme jely na výlet s mládeží (ostatními dobrovolníky a animátory). Jely jsme na korbě náklaďáku, pěkně foukalo. Celý náš pobyt zde byl skvělý, odpočinuly jsme si a užívaly si spoustu nových zážitků. Také jsme se seznámily s místními dobrovolnicemi z Německa a v Lufubu se dvěma kluky z Ameriky. Bylo fajn zase vidět nějaké další bělochy a sdílet s nimi zážitky a prožívání naší služby.

Vánoce v Africe

Po návratu domů už byla příprava na Vánoce v plném proudu, všude rozvěsit barevná blikající světýlka a řetězy… Dochystat cukroví, místní ho nepečou, ale my s Teri jsme si to nechtěly nechat ujít. Linecké se nakonec hezky povedlo, ale formičky z PET lahve a papíru jsem používala prvně 😉.
Nechápu to, jak je možné, že už jsou tu Vánoce? Datum odpovídá, ale jinak nic. Žádná zima a chlad, bramborový salát ani kapr, hromady cukroví, dárky a čas s rodinou…
24. prosince jsme v komunitě Vánoce moc neslavili, zato jsme mohutně slavili v kostele. Mše, která měla původně začít v sedm večer, nakonec začala po osmé a skončila až kolem půl jedné… Společné slavení jsme si vynahradili 25., kdy jsme měli krásnou společnou večeři. Nechyběl dort, zmrzlina ani tancování kolem stolu. Zkrátka oslava, jak se patří.

No a silvestrovské slavení už bylo podobné ostatním nedělím – nějaké mňamky a zapnutá televize. Šampaňské ale nechybělo. Rozdíl oproti Česku byl v čase, měli jsme Nový rok o hodinu dříve.
Ještě jedna vánoční zajímavost je místní betlém. Takový jsem ještě nikdy neviděla. Narozenému Ježíškovi se přišlo poklonit mimo jiné několik Santů a Mikulášů a dokonce medvěd ve vánoční čepici 😂.
Vánoce uprostřed Afriky ve vedru byly opravdu jiné. To důležité na nich je ale naštěstí stejné všude na světě – láska projevená skrze křehké zranitelné děťátko.

Přeji vám všem pokojný vstup do nového roku!

S pozdravem
Zambijka Markéta (Maggie)

dobrovolnice Markéta (edit. SADBA)