Kam nedojede auto, tam se musí pěšky. Nebo na koni!

 Z Elišky Obermajerové se pomalu stává pravá Ekvádorka! Nenechte si ujít krásný fotoeditorial!

Jací jsou lidi v Simiatugu a okolních komunitách?

Trochu uzavření a smutní, mají hodně strachů a životní únavy. Ale taky mají neuvěřitelně velká srdce a jsou velmi štědří, a také opravdu silně věřící. Našeho padreho úplně zbožňují a kamkoliv jedeme, vítá nás volání: “Padresito, padresito!”, což je ve španělštině zdrobnělina. I když mají velmi málo, vždy se nám snaží vnutit něco k jídlu. Zastavují nás uprostřed silnice a okýnkem nám nabízejí pečivo či výborný horký ovocný nápoj Colada morada. Jednou jsme dokonce takhle uprostřed cesty z jednoho křtu na druhý poobědvali slepičí vývar, pěkně v autě na kolenou. Už se těším, až jejich směsce španělštiny a kečua porozumím zase o trochu líp a vyslechnu i nějaké osobní příběhy. Už teď to stojí za to.

Eliška

Menu