Poslední fáze služby za mnou. A byla zase úplně jiná, než ty předchozí. 700 dětí v jedné chvíli na jednom místě, letní aktivity pro děti, výlet do bazénu i k moři… A sluníčko. Spousta sluníčka.
Protože škola tu končí už v průběhu června, první prázdninová akce pro děti začínala už v půlce června. Byla pod taktovkou salesiánů odvedle, trvala tři týdny a mohli bychom jí po našem říkat „příměšťák“. Tady se jí říká „Lojrat Verore“, což by znamenalo „Letní hry“. Zhruba 700 dětí od první do deváté třídy přicházelo každý den dopoledne, a poté i odpoledne (mezi 13:00 a 17:00 je pohyb a celkově život v letních měsících omezen kvůli velkému horku) do prostorů oratoře. Soutěže, hry, turnaje, snaha o diskuzní skupinky. Chod celé akce zajišťovalo téměř 200 animátorů a pomocníků. Každý musel vědět, co má dělat. A klobouk dolů – z mého pohledu vše fungovalo jako dobře promazaný stroj. Mně byla přidělena úloha vedoucího skupinky – spolu s dalšími čtyřmi animátory jsem měla na starosti skupinku nejdříve 20 dětí z první a druhé třídy, jejich počet se ale s postupujícím časem zmenšoval… Protože téma celých her bylo „Toy story, příběh hraček“, jmenovala se naše skupinka Rex. Děti z naší skupiny jsem proto bezpečně poznala podle zeleného trička. A přišlo mi velmi zajímavé, jak rychle dokáže mozek selektovat – v podstatě od první minuty jsem si jiných, než zelených triček, nevšímala.
