V Keni právě probíhají prázdniny a k prázdninám samozřejmě patří tábory, které se podobají našim příměšťákům. Na tomto oratory campu pomáhala i naše dobrovolnice Marie a píše o něm v dalším dopise.

Děti přišly ráno a odpoledne se vracely domů. Žádná registrace předem, prostě kdo přišel, mohl se zúčastnit. Celý camp stál 50 šilinků, tedy ani ne 10 Kč! Přesto si ho někdo nemohl dovolit, a tak jsme ho některým zasponzorovali.
Před táborem jsme měli ještě porady a tohle jsem si zapamatovala:

• hlídat věci, ať se záhadně neztratí
• mít oči a srdce pro všechny děti
• naplňovat potřeby dětí
• mít důvod být večer unavený

A jak tábor probíhal? Děti se rozřadily podle věku do tříd, kde pro ně byly připravené dopolední formační lekce a vyrábění. Odpoledne byly většinou volné hry nebo soutěže pro všechny.

Tábor byl sice od školkového věku, ale rodiče nám rádi svěřili i své nejmladší, takže tu byly i třeba dvouleté děti. První den ale nebyla registrace uzavřená, a tak dětí každý den přibývalo, až se jich z 200 stalo poslední den téměř 300.

Každé ráno i odpoledne jsem byla u registrace a s každým dítětem jsme si buď po africku plácli, nebo se objali. Přišlo mi to jako pěkný začátek dne i jeho zakončení.

Výuka

Vypomáhala jsem ve skupině „Malajka 2“ – třídě pro děti od 1. do 3. třídy. Bylo tam okolo 80 dětí a jednoho dne mi animátorky ve třídě řekly: „Na konci tábora budeme mít vystoupení, napadá tě nějaký taneček?“ A tak jsem hned začala ve třídě improvizovat, až z toho vznikl krátký taneček na koledu Joy to the World. Měla jsem radost, že to děti pěkně zatancovaly.

Protože ale někdy bylo v tak velkém počtu těžké udržet pozornost dětí, používaly jsme různé aktivizátory.

Bylo to fajn

Odpoledne mě bavilo, protože ať jsem přišla kamkoliv, děti mě zapojily do svých her, nebo jsem je něco naučila já. Hráli jsme frisbee, UNO, šli se pomodlit a taky jsem se naučila nové tanečky a hry jako „To není moje bota“, „porouchaný telefon“ (naše tichá pošta). Také jsme se učili flipy a hráli basketbal a fotbal.

Tento týden bylo strašně teplo a sluníčko bylo tak ostré, že se loupala kůže i ostatním s černou pletí, nejen mně! Děti moc chtěly vyzkoušet opalovací krém, protože ho nikdy předtím neviděly. Moc se jim to líbilo.

Zase umím o něco víc svahilsky:
Hakuna line, hakuna chakula = žádná řada, žádné jídlo – tuto větu jsme říkaly, aby se děti postavily do řady a v klidu počkaly na příděl rýže a fazolí; děti si to pak samy opakovaly
moja, mbili, tatu = 1, 2, 3
twende = běž
chesa = hraj
songa = posuň se
sasa – poa = jak se máš? dobře!
Where is the nini? Give me the nini. Nini = výraz pro jakoukoliv věc, na kterou si vzpomenete.

Čekají nás Vánoce, tak jsem zvědavá, jak to tady oslavíme.
Přeji vám krásné Vánoce a zase se ozvu.

dobrovolnice Marie Zimová
(edit. SADBA)