Někdy se věci sejdou tak, že se ani nestihnete nadechnout – v tom dobrém slova smyslu. Můj poslední měsíc byl přesně takový. Pořád se něco dělo: kurzy, duchovní obnova, výlety, děti, animátoři… a mezi tím hromada nových zkušeností.

Animátorský kurz (31. 10.–2. 11.)

První dny měsíce jsem strávila mezi animátory. Hlavními tématy byla teorie her a vzdělávací metody ve víře. Nejvíc si pamatuju sobotní večer a úkol najít v mouce klíč bez použití rukou. Skoro jsem se udusila, ale pořád dýchám. Animátoři byli milí, takže to beru jako zážitek.

Duchovní obnova (2.–3. 11.)

Na programu bylo sledování seriálu The Chosen. Viděla jsem ho poprvé – v bulharštině, ale s českými titulky. Zvládla jsem se naučit „Otče náš“ a „Zdrávas Maria“ nazpaměť v bulharštině. Nechyběla ani adorace a mše.

Školení dobrovolníků (10.–14. 11.)

Školení se konalo přímo v Sofii, v hotelu Mercure. Celé to vzniklo proto, že jsem zapojená do programu Evropský portál solidarity – a tohle školení je jeho součástí. Rozdělili nás do tří skupin, v mojí skupině bylo 24 lidí, ale tolik se nás nikdy nesešlo.

První den byl klasicky seznamovací. Druhý den jsme každý představovali naši organizaci – co děláme a kde působíme. Pak přišla na řadu zajímavá aktivita: hra na slepého, vodiče a pozorovatele a následná diskuze k tomu, jak jsme se v té roli cítili.

Ve středu jsme dostali praktické tipy na život v Bulharsku – jak zvládnout kulturu, neztratit motivaci nebo se necítit osaměle. Odpoledne následovala hra po městě, takže jsme při tom vlastně poznávali Sofii. Čtvrtek měl téma práva a povinnosti dobrovolníků, mentorů i organizací. V pátek už jsme jen balili a hodnotili, co nám školení dalo.

Potkala jsem dobrovolníky z různých zemí, mluvila bulharsky i anglicky (což mi trochu zamotalo jazyk, ale zvládla jsem to). A nejlepší moment celého týdne bylo noční pozorování hvězd a města z hory Vitoša. Díky, Gope a Francesco.

Potáborové setkání (21.–23. 11.)

Po týdenní pauze jsme vyrazili na potáborové setkání pro děti ve věku 6–12 let. Moje hlavní role byla fotit a v neděli vést jednu hru. Program začal klasicky seznamovacími aktivitami. Pak přišly na řadu různé hry. Měli jsme také povídání na téma přátelství – co pro nás znamená a jak se k sobě chovat hezky. Děti si vyrobily flowersticky a soutěžily v gladiátorském duelu. Děti byly super.

Výlet s komunitou – Novo Delčevo (23.–25. 11.)

V neděli po potáborovém setkání jsme vyjeli do města Novo Delčevo. Cesta tam trvala okolo šesti hodin, takže jsme večer stihli už jen večeři a modlitbu. Druhý den byl výletní. Prošli jsme se parkem Sveti Vrač, navštívili jsme klášter Rozhen, odkud jsme šli pěšky do Melniku. Cesta měla krásné výhledy. Večer jsme ještě hráli karetní hru Anděl, u které jsme se smáli snad pořád.
V úterý jsme se cestou zpět zastavili u komplexu Baba Vanga a starověkého města Heraclea Sintica. Potom už jen oběd a cesta do Staré Zagory.

Animátorský kurz podruhé (5.–7. 12.)

První prosincový víkend jsme znovu vyrazili na animátorský kurz. V pátek večer jsme si jen pustili francouzský film Les Choristes. V sobotu nás čekalo povídání o psychologii věku a osobnosti a k tomu i malý test osobnosti. Večer byla speciální hra. Já v ní dostala roli čarodějky, která spravedlivě zhasíná svíčky těm, koho uvidí se pohnout. Udržet u toho vážnou tvář byl pro mě těžký úkol, ale zvládla jsem to (většinou).

V neděli po obědě se slavily narozeniny tří účastníků. Zase jeden víkend plný lidí, her a smíchu. Animátoři jsou prostě pohodáři.

dobrovolnice Anna Kapicová (edit. SADBA)