Už zase skáču přes kaluže

Prší a jde se na pole, zapojují se všichni a dobrovolnice nezůstávají pozadu

Nad ránem mě probudí silné bušení kapek na střechu, ještě za tmy otevírám dveře svého pokojíku. Skočím do všudypřítomné vody a jen doufám, že nenarazím na nějaké zvířátko. Když později vyrážím do knihovny, vidím, jak ze skladu vybíhá velká krysa. Chlapci si toho všimnou taky a s radostí ji začnou nahánět. Schytá pár kopanců a najednou, k mému zděšení a k pobavení všech kromě krysy, letí zvíře několik metrů do výšky. Pád už definitivně nepřežila, a tak ji kluci vesele zakopu na zahrádce. Oklepu se a šinu si to dál. Voda už trochu opadla, a tak skáču přes kaluže, jak se dá.

Déšť a farmaření

Začalo dlouho očekávané období dešťů. Vyprahlá země nasává vodu plnými doušky. Není náhodou, že v Tanzanii jsou hlavní prázdniny v prosinci a v červnu. Období dešťů je obdobím farmaření. Lidé na svých polích zasazují místní plodiny. Zejména kukuřici, rýži a fazole. Občas také sladké brambory nebo slunečnice. I naši studenti jezdí pomáhat na školní pole. V sobotu jsme se s Rebekou, dobrovolnicí z Anglie, vydaly farmařit spolu se studenty. Po mši jsme se vyhouply na korbu náklaďáku a za hlasitého pokřikování našich kluků jsme se všichni rozjeli k poli.

Seli jsme slunečnice. Postup je následující. Zhruba čtvrtina kluků se chopí motyk, další čtvrtina se postaví za ně se semínky v rukou a další čtvrtina je ve třetí řadě. Poslední čtvrtina kluků odpočívá a hledá, kde se dají z okolních stromů natrhat manga nebo tamarindy. Na povel se jednotlivé řady, začnou pohybovat dopředu. První řada kope důlky, druhá řada, ve které byla po většinu času moje pozice, vhazuje do důlků semínka a třetí řada je nohama zahrnuje hlínou. Kopání je nejnáročnější, motyky jsou podstatně těžší než u nás (řekla bych). Já jsme na jeden zátah zvládla jen jednu řadu přes pole, a to s vyplazeným jazykem. Ale kluci jsou veselí a ochotně mě učí. Jsou rádi, že jsme jely s nimi. Jednotlivé skupiny se postupně střídají. Hlavní odměnou je najít v okolí nějaké to ovoce. Zhruba po dvou až třech hodinách se vracíme do školy. Studenti z dálky dobíhají pomalu ujíždějící náklaďák. Běh jim komplikují ovocem naplněná trika. Ale všichni se dobře baví. Možná až na ty dva studenty, kteří údajně nestihli doběhnout, a tak se vrací v rozpáleném dni pěšky.

Prázdniny se blíží

Pomalu nám končí školní rok, jednotlivé ročníky postupně skládají závěrečné zkoušky a začínají se rozjíždět domů. Ke konci roku patří také sportovní turnaje a oslavy. Těch tu bylo v poslední době požehnaně. Na Vánoce se škola vylidní. Zůstane tu jen hrstka studentů, kteří z různých důvodů nemohou jet ke svým rodinám. Moje spoludobrovolnice využijí prosinec na cestování. Já jsem se rozhodla zůstat na Vánoce v Didii. Těším se, že svátky prožiji s dětmi, které nemohou jet domů. Vždyť i já jsem daleko od domova. Opravdu se na Vánoce těším. I na prázdniny, které přinesou větší klid a intimitu. Díky za to.

Menu