Ve znamení cestování

Truckem i autobusem cestou necestou, na kole i pěšky… cestování v Zambii rozhodně není žádná nuda!

V posledních třech týdnech jsem byla na cestách více než kdy jindy, a proto jsem se rozhodla napsat tento článek, abych vám přiblížila, jak takové cestování vypadá. Zambie je země s rozlohou 760 km2. Pro ty s menší představivosti jako mám já, je to fakt moc. Jak už jsem psala v některém z předchozích článků – cesta z Lufubu do hlavního města Lusaky odpovídá přibližně vzdálenosti z Prahy do Paříže. Obyčejní lidé cestují většinou na kole anebo pěšky. Samozřejmě pěšky se těžko dostanete z Prahy do Paříže, a proto velká část lidí zná jen svou vesnici a vesnice okolo, nic víc.

Pozor jedeme!
Nejčastěji se cestuje za prací a tou prací je prodej zboží. Lidé vypěstují zeleninu, a poté ji prodávají. Z Lufubu se každý den vydávají na cestu do Kazembe už okolo třetí hodiny ranní! Kazembe není úplně daleko, ale s koši plnými zboží to zabere nějaký ten čas. Ti šťastnější mají kolo a člověk se někdy nestačí divit, co všechno na něm dokážou převážet…
My, jakožto salesiáni, cestujeme většinou autem, když je náš více tak truckem. Zní to suše, ale i to dokáže být velký adrenalin. Většina cest v Zambii vypadáí jako cesty u nás po zimě a možná ještě hůře… Jelikož Lufubu leží v místě, které není úplně turisticky vyhledávané, tak je cesta opravdu ve špatném stavu, auta musí jet krokem. Toho místní využívají… v úsecích, kde je potřeba zpomalit, se obvykle k autu semknou prodávající a nabízí ryby, zeleninu, vodu, ovoce a různé další věci. Zní to možná otravně, ale člověk takový servis na dlouhé cestě opravdu ocení, je to něco jako snídaně do postele.
Nejzábavnější je cestování truckem-náklaďákem. U nás bychom se nedoplatili za pokutu, ale tady je to zcela v pořádku. Kolik takový truck uveze lidí? To nikdo neví, ale je to prostě moc až skoro nekonečno… Stačí si představit místní cesty a náklaďák plný mladých, kteří mají nekonečno energie, a o zábavu je postaráno. Když je na trucku více místa lidé tančí, skáčou, zpívají. Netvrdím že je to bezpečné, ale je to zábava!
Mým nejméně oblíbeným tipem dopravy je cestování autobusem. Jsou tady dva typy autobusů – velký a malý.
Malý autobus obvykle vypadá, jako když otevřete krabičku sardinek, lidé namačkaní jeden na druhém. Ale je to byznys, a tak řidiči berou další a další pasažéry.
Velké autobusy jsou v celku pohodlné – co se týče místa k sezení. Celý čas ale zase hraje velice hlasitá hudba, a to člověka při 16hodinové cestě začne trošku štvát.

Užívat si života

Abych to nevypadalo úplně depresivně, tak i přes všechna ta úskalí, která cestování v Zambii nabízí, jsem měla možnost zažít a poznat opravdu krásná místa! Po osmi měsících jsem si dovolila vypnout a odjet od dětí z Lufubu. Samozřejmě moc mi chybí, ti moji čokoládoví andílci, ale jsem vděčná i za čas bez nich.
Navštívila jsem Mansu, Samfya Beach, Mumbuluma vodopády, zažila krásný čas s kamarády, navštívila jsem Kabwe, kde jsem potkala hlavního představeného salesiánů, potkala skauty z Konga, navštívila Lusaku a nyní, když píšu tento článek, jsem opět na cestě – k jezeru Tanganika.
Mějte se krásně a nezapomeňte občas odpočívat, protože jak říká jedna moje teta – těch co si mysleli že jsou nenahraditelní je na hřbitově mnoho, žijeme jen jednou a nesmíme zapomínat užívat života!
Menu