Je nás o jednoho víc

Zdravím v novém roce. Tak už je to čtvrt roku, co jsem odjel z České republiky. Když jsem přemýšlel, co se během tohoto období změnilo zjistil jsem, že asi nic zásadního, ale přece jen něco ano.

Zjistil jsem že není důležité umět zpívat ale chtít zpívat. Také že když dám odmáčet hrnec od oběda tak se sám neumyje a neuklidí. Moje hlavní zjištění bylo že s modlitbou a důvěrou k Bohu jde vše lépe a snadněji.
Těsně po Vánocích jsem měl příležitost být s našimi chlapci na horách. Byl jsem rád, že jsme jim mohli splnit tohle přání. Byl to velice hezky zážitek. Sice minimálně já jsem více času trávil na zemi než na lyžích, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Leckdy bylo na mále ale přece jen Bůh byl s námi. Více informací o lyžování najdete v lednovém bulharském zpravodaji  a ještě mnohem více (teď se trochu cítím jako prodejce).
Pak nás čekal Silvestr který jsme bohužel nemohli trávit s dětmi ale v komorním počtu s pár mládežníky jsme ho prožili s hrami a poslední okamžiky v roce jsme trávili v kostelíku před naším Pánem. Pak následoval přípitek a my starší jsme šli spát.
Měl jsem možnost se zúčastnit modliteb za paní z Machaly (romské čtvrti). Bylo hezké kolik dětí se tam sešlo. Když jsme zpívali měl jsem pocit, že zpíváme stohlasně ale o to to bylo kouzelnější. Kvůli Covidu nejsou otevřená naše střediska, ale můžeme chodit do rodin a pořádat rodinná doučování.
A nakonec jsem moc rád že je nás zase o jednoho více co můžeme pracovat na salesiánském díle . Tímto chci přivítat Davida mezi námi.
Menu