Když padají stromy

Tak mám za sebou další měsíc, který byl plný pozitivních ale i negativních zpráv.

Tento měsíc začal jednou pozitivní zprávou, a to tou, že jeden z otců má koronavirus. Naštěstí ostatní jsme byli negativní, takže mohl začít veliký úklid střediska. Stihla se spousta práce, ale našli jsme si čas i na modlitbu. Ihned po skončení karantény jsme měli duchovní obnovu, která byla velice obohacující a zajímavá.
Minulý víkend jsme byli na brigádě u jedné farnice. Pomohli jsme ořezat stromy, vinnou révu, posekat roští, také stromy padaly. Bylo velice zajímavé poslouchat moudrosti, které se nám paní Ivanka snažila předat. Paní je veliká skautka a “otužilkyně”, když jsme přijeli na chatku, bylo tam chladno po celé zimě, paní vešla do dveří a řekla: „Je tu teplo, zatopíme až zítra.“ Tak jsme využili spacáky, deky a i peřina se hodila. Naštěstí další den bylo teplo během dne, takže nebylo třeba topit. Zpět jsme se vrátili v neděli na mši a zde nám paní Ivanka oznámila, že zapomněla mobil na chatce, tak jsme se vrátili a udělali si tam ještě výlet po okolí.
Velice zajímavé je sledovat rozdílné slavení Velikonoc. My zde v Bulharsku prožíváme nyní pátý postní týden a půst je v plném proudu. My jsme si dali s kluky půst vždy v pondělí a středu, jíme na večeři samotný chléb a máslo. Třetí neděle byla кръстопоклонна (poklonění se kříži), byla speciální modlitba, po které se kněz třikrát poklonil kříži a pak se vyšlo s křížem, který měl kněz na hlavě a obcházel s ním stůl. Poté se postupně klaněl celý kostel.
Malý pozdrav z bulharské přírody.

Více informací o bulharských misiích se dozvíte zde: https://www.sdb.cz/bulharsko/

Menu