Plno otázek a obav, život romských kluků zblízka, cestování, bohoslužby v západním i východním ritu a skvělá životní zkušenost.
Když jsem přilétal do Bulharska, byl jsem plný otázek a obav, jaké to tam asi bude. Tyto obavy rozehnal až salesián František Blaha, který mě vyzvedl na autobusovém nádraží ve Staré Zagoře. Strachu z jazykové bariéry mě potom zbavili další čeští salesiáni, kteří jsou součástí komunity i celkově příjemná atmosféra nového salesiánského centra ve Staré Zagoře. Vzhledem k tomu, že Bulharsko s Českem spojuje mnohé, včetně členství v EU, vyhnul jsem se papírování a pobíhání po úřadech a vrhl se rovnou do dobrovolničení.
Vedro, cestování a tábory
První týden doznívaly ozvěny školního roku a vzhledem k extrémním teplotám chodilo na pravidelnou oratoř dětí poskrovnu. Nezahálel jsem tedy a připravoval se rozšiřováním bulharské slovní zásoby na klučičí skautský tábor, který proběhl v následujícím týdnu. Tam jsem poznal životy kluků zblízka a ať už se měly jejich rodiny lépe či hůře, tak byly jeden tým. Poznal jsem, jak si spolu vyřizují účty – hned a na místě, ale stejně tak jak se spolu radují a dělí o věci či dárky.
Třetí týden jsme započali výletem k moři v Pomorii. Zbytek týdne jsme pak strávili výšlapem na vrchol Botev (nejvyšší hora v pohoří Stara Planina). Ačkoliv nejsem žádný horal, tak si myslím, že se jím po této zkušenosti stanu.
Moc děkuji na dálku všem zúčastněným za úžasné čtyři dny!
Po cestování následoval příměstský tábor pro děti z romské čtvrti Хамала за махала, kdy jsme dopoledne trávili přímo mezi nimi a odpoledne docházely děti do našeho centra.
Jsme nablízku dětem a mladým,
aby mohli vyrůstat v lásce a naději
