Ty jsi ještě tady? Myslela jsem, že už budeš dávno na druhé polokouli… No jo, z konce srpna se nakonec stal začátek října, ale dočkala jsem se! Hurá do Zambie vstříc novým dobrodružstvím, přátelstvím a hlavně dětem!

První týden v Africe jsem spolu s Terezkou Macounovou strávila v Lusace, hlavním městě Zambie. Protože jsme ještě nedostaly žádnou práci, chodily jsme hodně na procházky, učily se modlitby v angličtině a začaly si zvykat na vedro – každý den slunečno, obloha bez mráčku a běžně 30 °C a víc… Cesta do Mansy, našeho nového domova, trvala 16 hodin – vyrazily jsme ve 3 ráno a cestovaly autobusem. I velmi malé děti vydržely cestu v klidu a potichu. Měly můj obdiv – já už jsem byla celá upečená. Cestou jsme stavěli, protože jsme prodřeli pneumatiku na jednom kole. Naštěstí se to podařilo opravit a mohli jsme pokračovat. Jeli jsme ještě spolu s jáhnem, který v Manse také působí. Jmenuje se Luckyboy. Nad jmény zde občas žasnu – kromě jmen podobných těm našim, jako jsou John, Alice nebo Matthew, se také setkávám s dětmi jménem Gift, Grace, Glory, Divine, Blessing, Mercy nebo třeba Holiness.

V Manse se začínám zapojovat do místních aktivit. Dopoledne pomáhám ve škole – částečně na střední, částečně na základce nebo ve školce. Učím biologii a pomáhám, s čím je potřeba. Odpoledne pak máme oratoř – chodíme si hrát s dětmi, zpívat s nimi písničky a učíme se od nich bembsky. Bemba je místní kmenový jazyk, kterým mluví většina Zambie. Malé nebo chudší děti často anglicky vůbec nemluví, takže se dorozumíváme rukama, nohama, případně přes tlumočníka.

Pár základních vět, které jsem se zatím naučila:
Základní pozdrav v bembě „Jak se máš?“: Muli shani
Odpověď: „Dobře“: Bwino
„Jmenuji se Markéta a jsem z České republiky“: Ninebo Margaret. Nafuma ku Czech Republic.
Jméno Markéta je pro místní dost těžko vyslovitelné a zapamatovatelné, takže se ze mě stala Margaret, nebo zkráceně Maggi.
A dvě poslední důležité fráze:
„Nerozumím bembsky“: Nshunfwa ichi bemba
„Přestaň dělat hluk“ (zvlášť užitečné s dětmi): Lekeni ukupanga ichango

Je to moc krásné – tolik objetí jsem asi ještě nezažila. Jakmile mě děti vidí, přiběhnou a hned se u mě tlačí a perou se o to, kdo se mě bude držet za ruku. Škoda, že nemám víc rukou 🙂 Vypadám pak jako veliký chumel dětí. Přesun bývá dost obtížný a pomalý – nemám kam šlapat a zašlapávám děti před sebou ;-).

Posílám spoustu pozdravů do Česka a trochu sluníčka – máme ho tu na rozdávání! Moc všechny zdravím!

dobrovolnice Markéta Bernardová (edit. SADBA)